"Zemřela mi kočka" nebo "zemřel mi pes" nejsou situace, se kterými je snadné se vyrovnat. Truchlení nad ztrátou kočky se nijak neliší od toho, které pociťujeme nad ztrátou člena rodiny nebo přítele. Vždyť soužití se zvířetem bylo obdobím lásky, kamarádství a spousty výměny citů. Ztráta někoho tak důležitého může být bolestná, zvláště když už nemáme vlastního domácího mazlíčka, který by bolest zmírnil. I když to neníbýt snadné, některé tipy vám mohou pomoci lépe se vyrovnat se smutkem po zvířeti, ať už jde o kočku nebo psa. Zde je návod, co v tomto těžkém období dělat.

1) Prožijte všechny fáze truchlení pro zvíře.

Truchlení - ať už jde o domácího mazlíčka, nebo ne - je kombinací fyzických, emocionálních a behaviorálních reakcí tváří v tvář velmi velké ztrátě. Pokud jde o zvíře, chování je stejné jako u milované osoby. Je však třeba zdůraznit, že je jedinečné a každé má svůj vlastní způsob chování, cítění a prožívání. Podívejte se, jaké jsou fáze zvířecího truchlení.

• Odmítnutí Jedná se o obranný mechanismus, kdy jedinec ztrátu nepřijímá, natož aby ji chápal.
• Hněv: nastane, když je nemožné popřít absenci, ale místo bolesti se objeví určitý vztek na nedostatek.
• Vyjednávání: je nevědomý pokus získat někoho zpět, kdy se opatrovník snaží zvrátit situaci různými způsoby, především duchovními. V případě zvířat může dojít i k adopci nové kočky jako prostředku nahrazení ztráty.
• Deprese: v této fázi je třeba se k bolesti postavit čelem, protože je konečně možné se s ní vypořádat.
• Přijetí: zde se již opatrovník umí vypořádat s vlastní bolestí a začíná s touto ztrátou lépe žít, stejně jako přijímat odchod zvířete.

Pět fází smutku nemusí nutně probíhat v tomto pořadí, ale přijetí je vždy až na posledním místě. Je důležité nechat si prožít každou fázi a být k sobě v každém okamžiku laskavý. Buďte trpěliví a respektujte bolest. Nikdy si nedávejte vinu za ztrátu. Pochopte, že ačkoli je smutek bolestný, je nutným zlem, abyste se mohli znovu naučit žít bez společnosti své kočky.

2) Zvířecí smutek: kočka nebo pes byli dobrými společníky, ale můžete - a měli byste - mluvit s přáteli.

Bohužel ne každý chápe, kdo trpí zvířecím žalem, a mnozí zapomínají, že kočka byla také milovanou osobou - což vše ještě více ztěžuje. Protože je to ostatními považováno za tabu, stále neexistuje mnoho obecné podpory, což může vést k izolaci opatrovníka. V těchto chvílích je zajímavé mluvit s ostatními lidmi, kteří prošli nebo procházejí stejnou ztrátou, což může býtskvělé přivítání.

Důležité je také být v blízkosti blízkých, kteří se vcítí do vašeho zármutku, budou klíčem k tomu, abyste se dokázali vyjádřit a lépe se se zármutkem vyrovnali. Nestyďte se svěřit blízkým, kterým důvěřujete. I když máte doma další kočky, je dobré být jim nablízku. Věřte, že když jedna kočka zemře, té druhé se stýská. Takže je také.utrpení.

3) V případě potřeby vyhledejte odbornou pomoc při zvládání ztráty domácího mazlíčka.

V případě potřeby vyhledejte odbornou pomoc. Každý se se zármutkem vyrovnává, jak umí, ale když ho neprožívá zdravě a ztráta ovlivňuje běžný život, je možná načase vyhledat odborníka, například psychologa. Ti mají správné vzdělání a pochopení, aby opatrovníka tímto těžkým obdobím provedli.

4) Jak se vyrovnat se smutkem po zvířeti a co udělat, abyste mohli jít dál?

Je důležité vytvořit si novou rutinu. Znáte ty chvíle, kdy jste se dříve věnovali výhradně svému kotěti? Ať už jde o krmení, ošetřování nebo hraní: to budou nejtěžší chvíle, které byly náhle vyškrtnuty z vašeho každodenního života. Nejlepší způsob, jak se s tímto nedostatkem vyrovnat, je pokusit se dělat něco příjemného. Může se zdát, že pocit, že se posouváte dál, je bolestný, ale je to nezbytné.Stejně důležité jako to, co uděláte s tělem zvířete, je i šetrné zacházení s jeho věcmi - buď je uložíte jinde, nebo je darujete jiným majitelům zvířat a adopčním organizacím.

5) Připravte se na smutek: domácí zvířata žijí méně než jejich majitelé.

Buďte si vědomi odchodu zvířete ze života Domácí zvíře může být pro někoho jedním z nejlepších společníků. Touhou je mít je navždy. Ale bohužel to, jak dlouho kočka žije, je stále velmi krátká doba a vy si toho musíte být vědomi. To neznamená, že byste měli žít úzkostně nebo se bát odchodu zvířete, právě naopak: mělo by to být pro vás podnětem k tomu, abyste měli domácího mazlíčka.Užívejte si každý společný okamžik. Právě toto uvědomění si konečnosti může ještě více posílit vztah kočky a jejího opatrovníka.

6) Nedovolte, aby se zármutek nad zvířetem změnil v trauma.

Neztrácejte lásku ke zvířatům Je zcela běžné, že po ztrátě opatrovníci nechtějí mít v blízkosti dalšího domácího mazlíčka a vyhýbají se novému utrpení. Nová kočka přece nebude stejná jako ta, která odešla. Je však důležité si uvědomit, že každé zvíře nabízí lásku a jedinečné zážitky. Kočičí láska je ve skutečnosti jednou z nejcitlivějších. Ušetřit si pěstování náklonnosti ke zvířatům znamená vyhnout se tomu, abyste byli šťastní a dělali to tím nejlepším možným způsobem.šťastný jiný chlupáč.

To však neznamená, že byste měli okamžitě usilovat o novou adopci. Zodpovědnost za život zvířete bude stále stejná - včetně citové odpovědnosti. Proto se rozhodněte pro adopci kočky až tehdy, když se cítíte bezpečně a jste připraveni se o nový život postarat.